Andulka vlnkovaná(3.pár)
Andulka vlnkovaná
Andulka vlnkovaná
Andulka je nejznámější a nejčastěji chovaný papoušek. Její odchov je také nejsnadnější . Již v roce 1805 andulku vědecky popsal G. Shaw. Známá se však stala zásluhou J.Goulda, který tyto ptáky dovezlv r. 1840 do Anglie. V dalších letech se pak dovážela v tak velkém množství, že musel být jejich vývoz z Austrálie zakázán. Andulku můžeme chovat v bytě jako úplně krotkého jedince, který přiletí na zavolání na ruku a naučí se vyslovovat i mnohá slova. K úspěšnému odchovu postačí jeden pár v kleci nebo ve voliéře. Při chovu výstavních andulek musí mít chovatel jednotlivé ptáky oddělené tak, aby se vzájemně nekřížili a byla zaručena dědičnost znaků. Ve větší voliéře však můžeme mít mnoho ptáků pohromadě, ptáci mají možnost vlastního partnera. Žijí v trvalých párech. Na budky jsou andulky naprosto nenáročné, používáme tedy budky stojaté i ležaté o základě 20 x 20 cm, výška 25-30 cm a průměru vletového otvoru asi 6 cm. Na dně vyhloubíme dlátem hnízdní miskovitou kotlinku, kterou vysypeme trochou pilin. Snůška je 5 až 6(vyjímečně 10) bílých vajec velkých 19 x 14 mm. Po snesení druhého vejce samička zasedne a po 17 až 18 dnech se z jednodenním odstupem líhnou mláďata. V hnízdě jsou mladí kmeni oběma rodiči 5 týdnů. Asi 14 dní po vylétnutí mladé andulky odchytneme a umístíme je v jiném prostoru. Andulky jsou velmi odolní papoušci a můžeme je bez obav po celý rok chovat v zahradní voliéře. Krmení andulek je jednoduché - různé odrůdy prosa, lesknice, loupaný a neloupaný oves, ptačinec žabinec, jablka. (citováno z knihy Okrasní ptáci)
Andulka vlnkovaná
Anglicky:Budgerigar Německy:Wellensittich Francouzky:Perruche ondulée Španělsky:Periquito común Původ:Austrálie Stav v přírodě:Hojný. Stav v lidské péči:Běžný,domestikovaný druh. Rozdíly mezi pohlavími.Samci mají modré, samice hnědé ozobí, u mláďat a zesvětlených barevných variant jako lutino a albino je určení pohlaví obtížné. Nároky na odchov:Po párech v pokojové kleci s denním vplným výletem, voliéra je lepší. Andulky se dají snadno chovat i odchovávat ve větší skupině. Pokud mají prostor chráněný před mrazem mohou být ve venkovní voliéře i v zimě. Výživa:Směs semen pro andulky, proso v klasech, směs ovoce a zeleniny, i drobná semena a plevel, pravidelně pampeliška, ptačinec a jiné zelené rostliny neošetřené postřikem, laty trav. Odchov:Daří se velmi často, ptáci by měli mít k dispozici ležatou hnízdní budku, při skupinovém chovu musí být bezpodmínečně více hnízdních budek než párů, jinak dochází ke konfliktům. Zvláštnosti:Nejoblíbenější domácí ptáci vůbec, za více než 100 let se z nich během mnoha generací stal ochočený domácí mazlíček. Tiší papoušci, příliš nehlodají, původně zeleně přírodně zbarvení ptáci jsou dnes chováni v mnoha barevných mutacích, například straka, modrá, skořicová, žlutá, bílá, plavá a mnohé jiné. (citováno z knihy Atlas papoušků)(Melopsittaus unsulatus)